Pohled ze skleníku: Na co si tam venku vlastně stěžují?
V poslední době si poměrně často kladu otázku, jestli jsme opravdu z nejhoršího venku, když slyším premiéra mluvit o skvělém umístění Česka co do celkového zadlužení, procenta nezaměstnanosti (i když to už jaksi přestává platit) a míry ohrožení chudobou.
Jsou to slova, která by se možná za určitých okolností poslouchala velmi dobře: u nás doma na tom nejsme tak špatně, aby se ti nahoře chytili za nos a snažili se nám konečně naordinovat efektivní reformy. A když ještě k tomu přispěchají s tím, že v mezinárodním srovnání to máme dobré u investorů, kteří nám na naše rozmary v podobě popraskaných dálnic, tunelů Blanka a rozkradených dotací půjčují, chce se mi ukápnout slzu.
Jenže pak si vždycky představím své známé a spolužáky z podhorského městečka, kteří tvrdě pracují a každou korunu obrátí ne dvakrát, ale hned třikrát, protože za poslední dobu jim potraviny (stejně jako všem ostatním) podražily o několik desítek procent, a oni přitom mají pořád stejné, ne-li nižší platy (a práce víc), a ptám se, kde se stala chyba. Vždyť mluví-li předseda vlády o tom, že ohrožení chudobou u nás prakticky neexistuje, na co si vlastně stěžují?